Pochopení
Včera v 20:32 | Charles Foucauld
Jakmile jsem pochopil, že Bůh existuje,
bylo mi okamžitě jasno, že nemohu dělat
nic jiného než žít jedině pro něho.
Charles Foucauld
26.1.2012
Čtvrtek v 16:43 | putující oblak
|
Vyjádření k situaci
motto pro rok 2012 :
"Konec podpory falešného."
Vyjádření k dnešním dnům
Dějí se dějí velké věci. Proběhli a nadále probíhají velké změny, které ovlivňují nás všechny. Hluboké změny, přes které není možné jít dál. Tak jako jsme žili doposud.
Je na každém jak se ke všemu postaví. Jak se rozhodne, jak bude činit. Jakou cestou půjde.
Ze svého života vnímám, že přívaly Síly co sem proudí jsou obrovské.
Ke konci minulého roku a na začátku nového roku 2012 se to ještě raketově z mnohanásobilo.
Čím více lidí je samo sebou, naplňuje svoji cestu, tím více k nám proudí Síla.
Tím jak se odkrývá stále intenzivněji závoj kolektivní i osobní iluze, tím více je vše zřetelnější.
Zřetelnější jsou naše životy- veškeré vztahy, práce, společnost jako taková. My sami. Náš skutečný stav.
Co vnímám ze své cesty životem a vidím to i v okolí(u každého to probíhá jinak), všeobecně shrnuto:
Žijeme v absolutně jiné době, než kdy dřív.
Na minulosti, co bylo dřív už nezáleží, jediné na čem záleží je to co je teď. To co žijeme, to co zažíváme. Co z toho plyne. Vztahy, v práci, v rodině, doma,...
Jaké je to teď je výchozí, mnohým to nebylo zřejmé, tak teď už to je nepřehlédnutelné. Pokud někdo doposud ještě něco neustále přehlíží, přestávají ho všichni v okolí podporovat.
Dalo by se říct, že v čím větší lži žijeme tím více budeme ztrácet cokoliv a tím méně se nám bude dařit a budeme podporování v čemkoliv.
Vycházejme ale z toho, že všechno má nějakou setrvačnost. Dle míry lží se to začne postupně hroutit.
Typické je, že už se s nikým "nemazlíme", s těmi co nás neobohacují, lžou. Už děláme rázná a definitivní rozhodnutí či opatření. Typu: "Tak takhle teda ne! Tak to nechci!"
A z toho vycházíme.
To co jsme doposud odkládali, to naléhavé co šlo do určité doby ignorovat, neřešit se už MUSÍ řešit/věnovat se tomu. Jinak to dopadne katastrofálně.
Vychází se z toho nejdůležitějšího v našem životě. Zda jsme sami sebou a pokud ne, tak co proto musíme udělat, abychom byli.
Jedná se o následování své jedinečné cesty=smyslu života, konání a tvorby.
Pokud následujeme svou cestu, za jakýchkoliv podmínek teče k nám síla, žijeme inspirující a obohacující život. Pokud ne, opak je pravdou, i když to nebudeme chtít vidět. I když jsme stále ignoranti..
Nechť tedy každý z nás naplní svou cestu z celého svého srdce!
A jelikož záleží na tom co je teď a vše s tím související, tak už nezáleží např. jaký jsme měli vztah s někým, co pro nás udělal, jak dlouho jsme spolu atd, ale záleží jen na tom jaké to je teď. Zda obohacující nebo ne. Zda ze srdce či z hlavy. Zda pravda či lež. Zda skutečnost nebo iluze.
Čím více se budeme zabývat lži a žít falešně, tím více bude probíhat rozpad forem v našem životě. A tím více nesmyslný plný utrpení náš život bude.
Než se opona Iluze rozplyne.
Když naplňujeme svou cestu, jsme obohacováni, život nám dává smysl, radost, živost, štěstí. Samo od sebe, bez vnějšího připoutání.
Pokud tak nežijeme, zažíváme či zažijeme velmi rychlý sestup dolů, stav neživosti, těžkopádnosti, nutnosti změny. Čím déle budeme natahovat změnu, tím těžší to bude ji vykonat.
Čím více budete toužit a žít ze srdce, tím více si toho ujasníte v sobě a bude pak jednoduché tvořit svůj život.
Kudy cesta vede, kudy ne.
Vždy to začíná před změnou stejně.
Cítíme, že musíme něco udělat, ale nevíme co máme udělat. Proto musíme udělat jakýkoliv krok, vydat se na cestu do neznáma, abychom mohli vidět další cestu.
Kudy to jde jít a kudy ne, kudy už ne a kudy zase jo atd.
Čím více kroků uděláme, tím více nám to bude jasnější, kudy máme jít, jakou cestu zvolit.
Až spatříme cesty směr.
Co nás neobohacuje, to spěje k zániku.
Co není pro nás všechny obohacující, co nás nerozvíjí, nenaplňuje, nenávratně končí.
Týká se to nás všech a všeho co jsme doposud vytvořili(vztahy, rodiny, práce, firem, společnosti, lidstva..)
Cesta je vytyčena, půjdete taky tudy?
Jaké jsou její znaky/hodnoty?
Upřímnost.
Spolupráce.
Radost.
Štěstí.
Láska.
Přirozenost.
Lidskost.
Pokora.
Skromnost.
Podpora.
Odvaha.
...
Takže nás čeká a nemine konec podpory falešného, neobohacujícího, nedávající smysl pro svou existenci, konec nerovnováhy, co není od srdce = konec, zánik.
Jen to co je přirozené, samo sebou zůstane.
Takže jdeme žít svůj prostý, přirozený život v lásce, ať jsme toho svědky. Ať jsme jen kolemjdoucí a neulpívající na tom co odejde a už se nevrátí. Ať už to budou lidé či okolí co nás obklopuje...
Proto stále bude viditelnější to na čem záleží, co potřebujeme, co je přirozené, co zůstává a pokračuje v souladu se Životem samotným.
Chytněme se za ruce, ať můžeme jít spolu, cesta už je viditelná na obzoru.
Čas se nenávratně naplňuje.
Zde hledá 
